NÁRODNOSTNÍ DIVERZITA NA MAPÁCH ČESKÝCH ZEMÍ

    KARTOGRAFICKÝ OBRAZ A REALITA

    VÍCE EN

    VÝSTUPY

    Výsledky výzkumu problematiky kartografického znázorňování česko-německé národnostní hranice v období 19. a 1. poloviny 20. století shrnuje studie Stanislav HOLUBEC – Jitka MOČIČKOVÁ, Zobrazování česko-německé národnostní hranice na mapách v období cca 1820–1940, Historická geografie 46/2, 2020, s. 283–340. (ke stažení zde)

    Mapové aplikace

    Mapové aplikace vytvořené v prostředí geografických informačních systémů (GIS) ukazují, do jaké míry se odlišovalo znázornění česko-německé národnostní hranice na jednotlivých mapách české, německé i rakouské provenience v období od poloviny 19. století do 30. let 20. století. Umožňují vzájemně komparovat konkrétní průběh této hranice na třech desítkách vybraných národnostních map a sledovat tak míru manipulace v rámci kartografické produkce jednotlivých národů. Ve výběru figurují jak mapy znázorňující etnickou hranici korektně, tak mapy vysoce manipulativní. Zasazení do širšího historického kontextu usnadňují připojené vrstvy soudobého administrativního členění státu (státní nebo zemské hranice, hranice krajů a okresů).

    Databáze map

    Databáze map zobrazujících česko-německou národnostní hranici v období ca 1820-1940 přináší podrobný bibliografický popis téměř tří stovek map, na kterých je česko-německá národnostní hranice zachycena. Kromě standardních bibliografických údajů poskytuje také informace o uložení map (české i zahraniční paměťové instituce) a případně i odkazy na jejich digitální kopie v různých virtuálních mapových sbírkách.

    O projektu

    Národnostní problematika byla v českých zemích v období 2. poloviny 19. a 1. poloviny 20. století bezesporu jedním z klíčových společenských i politických témat. Médiem, ve kterém byla často tematizována, se poměrně brzy staly kartografické dokumenty. Národnostní složení obyvatelstva českých zemí se na mapách začíná objevovat přibližně od 20. let 19. století, zpočátku spíše sporadicky a schematicky na mapách větších regionů (Evropa, střední Evropa). První přesnější zachycení národnostní struktury českých zemí přináší mapa Pavla Josefa Šafaříka Slovanský zeměvid z roku 1842 (vydání této mapy předcházely Šafaříkovy rukopisné náčrtky z konce 30. let 19. století).

    Výrazný rozvoj národnostních map, a to jak po stránce kvantitativní, tak kvalitativní, nastává ve druhé polovině 19. století, zejména v souvislosti se zaváděním periodických úředních statistických šetření od 80. let 19. století. Přispěl k němu rovněž technologický pokrok, který umožnil barevný tisk, zcela zásadní pro národnostní mapy, a obecně výrazné zlevnění tisku map, díky kterému mohly být tištěny ve větších, cenově dostupných nákladech. V neposlední řadě je třeba tvorbu a produkci map s národnostní tematikou nahlížet v kontextu vzestupu moderního nacionalismu, který si utvářel svůj teritoriální rámec a usiloval o jeho uchování, případně rozšíření. Národní hnutí poměrně brzy rozpoznala potenciál tohoto žánru a začala ho často využívat jako účinný mobilizační nástroj v česko-německém etnickém konfliktu.

    Období bezprostředně po roce 1918 je jedním z vrcholů produkce map s národnostní tematikou, které byly v hojné míře vytvářeny jako podkladový materiál pro jednání na Pařížské mírové konferenci (1919–1920) a jednotlivé národy a nově vznikající národní státy v tomto období zásadního překreslování hranic střední Evropy deklarovaly pomocí národnostní map své územní požadavky.

    Až do počátku druhé světové války byly národnostní mapy častým a oblíbeným žánrem tematické kartografie. Objevovaly se také ve formě doplňkových map k obecně-zeměpisným mapám, stávaly se běžnou součástí atlasů. O významu, který tehdejší veřejnost přikládala národnostní problematice, svědčí, že se do roku 1918 objevuje česko-německá národnostní hranice na mnoha mapách, které nebyly primárně vytvářeny jako národnostní.

    V rámci tohoto výzkumu byla hlavní pozornost věnována vývoji znázornění česko-německé národnostní hranice a otázce, zda a v jaké míře se od sebe lišily českojazyčné národnostní mapy od map německojazyčných (tj. provenienčně německých a rakouských). Ukázalo se, že jak česká, tak německá a rakouská strana používaly nejrůznější metody manipulace při vytváření těchto map, aby dosáhly jejich vyznění ve svůj prospěch. Tato tendence byla zejména silná v době politických převratů – 1848, 1918 a koncem 30. let 20. století.

    Na mapách je možné se setkat s „tradičními“ způsoby manipulace, které se objevují i na jiných než kartografických dokumentech (propagandistické názvy, texty nebo hesla), ale i se způsoby specifickými, např. ideologickým podtextem v názvech jednotlivých mapových znaků (např. pohraniční oblasti s převahou národnostně německého obyvatelstva jsou na Langeho německé mapě Deutsch-Österreich und die Tcheco-Slowakei z roku 1919 označeny jako „Vergewaltigte deutsche u. deutschfreundliche Gebiete“, tj. znásilněné německé a Němcům přátelské oblasti.), manipulativním použitím barev nebo záměrným zkreslováním pomocí vhodně zvolených mapových škál indikujících procenta určité národnosti v daném území (nesymetrické škály, příliš úzce nebo naopak široce vymezené stupně škály, atd.). Mapy českých autorů se od map německojazyčných autorů lišily i svým pojetím toho, kdo jsou vlastně Češi, zda tvoří jeden národ s Moravany eventuálně se Slováky a jak je toto etnikum označováno.

    Národnostní mapy českých zemí jsou významnými a doposud jen okrajově využívanými prameny, které zřetelně odráží vývoj a dynamiku česko-německých vztahů od 2. poloviny 19. století do počátku druhé světové války. Na obecnější rovině studium těchto map přináší informace o způsobu tematizace národnostní problematiky v kartografickém dokumentu, stejně jako o metodách a účelu jejího záměrného zkreslování. V neposlední řadě je možno vývoj kartografického znázornění česko-německé národnostní hranice komparovat s mapováním jiných „konfliktních“ národnostních hranic (např. jazykovou hranicí Poláků a Němců nebo Slováků a Maďarů).


    Obrázek 1: Mapa Pays Tchéques. Bohême, Moravie, Silésie autrichienne et Slovaquie (ca 1919) používá označení „české země“ i pro Slovensko a na celém území rozlišuje pouze oblasti „osídlené Čechoslováky“ a „smíšené oblasti“. Fond Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR. (náhled)



    Obrázek 2: Německá mapa Friedricha Langeho Grenzgebiete der Deutschen Republik. Sudetenländer (ca 1919) kromě textu zdůrazňujícího omezování práv českých Němců, obsahuje i heslo „6 ½ Millionen Tschechen wollen 3 ½ Millionen Deutsche vergewaltigen!!!“ (tj. 6,5 milionu Čechů chce znásilnit 3,5 milionu Němců). Fond Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR. (náhled)



    Obrázek 3: Německá mapa Volksgruppen in der Tschechoslowakei z roku 1938 rozlišuje Čechy a Slováky jako dvě etnika, navíc Moravské Slováky označuje jako samostatné (sub)etnikum. Fond Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR. (náhled)



    Obrázek 4: Česká mapa République Tchécoslovaque: carte ethnographique et biologique (cca 1921–1922) používá barevnou nevyváženou škálu (100–80 %,80–50 %, 50–20 %, 20–5 %) a rozlišuje pouze území obývaná Čechoslováky a blíže nespecifikovanými menšinami. Území, kde Čechoslováci tvoří méně než 5 % obyvatelstva nejsou vyznačena plošnou barvou jako ostatní oblasti, ale pouze body. Jejich homogenita je navíc narušena „biologickým“ prvkem – zelenou barvou vyznačenými oblastmi pohraničních lesů nazvanými „des grandes forêts sur la frontière du territorie habité par les Tchécoslovaques“ (tj. velké lesy na hranici území osídleného Čechoslováky). Etnicky německé území je tak znázorněno jako částečně lesnatá málo zalidněná oblast. (náhled)

    KATALOGIZACE A DIGITALIZACE KARTOGRAFICKÝCH DOKUMENTŮ S NÁRODNOSTNÍ TEMATIKOU

    Díky finanční podpoře programu Strategie AV21 byly zkatalogizovány a zdigitalizovány národnostní mapy českých zemí z fondu Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR.

    Bibliografické záznamy jsou zpřístupněny v online katalogu knihovny Historického ústavu AV ČR. Skeny map ve vysokém rozlišení se základním bibliografickým popisem jsou umístěny ve virtuální mapové sbírce Chartae Antiquae.