Český historický atlas

Eva Semotanová

Upravená studie Evy Semotanové, Dějepisné mapy – zkreslený obraz historického poznání? Z dějin geodézie a kartografie 19, Praha 2018, s. 7‒17, dedikace na projekt NAKI II, Český historický atlas, č. DG16P02H010

Historické mapy, součást dějin kartografie

Historické (též dějepisné) mapy k českým dějinám se od poloviny 19. století vydávaly formou historických atlasů, jako přílohy v odborné literatuře či samostatné mapové listy, převážně se však jednalo o mapy územního vývoje českých zemí, např. k období Přemyslovců či Lucemburků. Od poloviny 20. století jsou vydávány vědecké historické atlasy, řady školních historických atlasů a školních nástěnných map; po roce 1989 začaly vznikat i historické atlasy pro veřejnost, původní nebo překladové. Historické mapy se rovněž staly součástí odborné literatury (vědeckých publikací či studií jako výstupů základního výzkumu) a školních učebnic. Výsledky základního výzkumu se tak průběžně transformují do kartografických děl pro školy a veřejnost. Odborníci pracují také s termínem rekonstrukční mapy, který zahrnuje širší škálu tematických map, dotýkajících se kromě historických věd i dalších příbuzných oborů. Je používán např. v historické geografii při studiu historických krajin.

Ne vždy však mohou odrážet kartografická díla pro školy a veřejnost aktuální výsledky historického bádání. Důvodem není jen delší periodicita vydávání školních kartografických děl a map v učebnicích, ale někdy i rozdílný postoj autorů těchto děl k vybraným otázkám českých dějin a vnímání dobového historického diskursu (obecně přijímaný výklad určitého tématu českých či obecných dějin s ohledem na úroveň poznání a shodu nad výsledky výzkumu), případně „usazení“ a přijetí nových teorií a tvrzení v historických vědách. Učebnice dějepisu, školní historické atlasy či nástěnné mapy jsou opakovaně vydávány na základě schvalovací doložky ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Z nakladatelského pohledu (celková náročnost tvorby historických map) jsou proto publikovány v jen mírně aktualizované podobě řadu let. V posledních asi dvou desetiletích se historické mapy k různým tématům z českých dějin začaly objevovat také na internetu (viz dále).

Historické mapy jsou nejen tematickými kartografickými díly, ale patří rovněž do dějin kartografie, neboť mnohé z nich lze již považovat za mapy staré a časová hranice, která je do dějin kartografie zařazuje, se stále posouvá směrem k současnosti.

Zkreslování mapového obsahu

Historické mapy často odrážely a odrážejí dějiny českých zemí velmi zkresleně, a to z několika důvodů: 1. s postupujícím poznáním v historickém bádání jsou mnohé údaje na historických mapách, které vznikaly před mnoha desetiletími, ale třeba i před několika lety, zastaralé. Nové poznatky mění historický diskurs (vysvětlení termínu výše). Je proto zřejmé, že s každou takovou změnou již obsah historické mapy neodpovídá současnému pohledu na sledovanou problematiku. Snad nejvýrazněji se tato skutečnost odráží v mapách, zachycujících dějiny pravěku, případně raného středověku, kde archeologický výzkum postupuje velmi progresivně a s každým novým významným nálezem ztrácí historické mapy, věnované této problematice, na aktuálnosti. Ale rovněž možnost studovat po roce 1989 zahraniční písemné historické prameny posunula výklad některých dějinných událostí a procesů v českých zemích napříč staletími; 2. paralelně s obecně uznávaným stavem historického diskursu může existovat jiný výklad určité tematiky, případně nemusí být nejnovější úroveň diskursu akceptovaná nebo šířeji známá a na historických mapách se pak odrážejí diskursy jiné nebo již překonané; 3. obsah historických map ovlivňují ideologické proudy a doktríny totalitních režimů, na mapách jsou podávány vybrané informace, upravené (deformované) tak, aby ideologicky působily na historické vědomí společnosti – žáků, studentů a odborné i laické veřejnosti; 4. neprofesionální a neetická tvorba historických map k českým dějinám na internetu; zde je patrná častá neznalost historických faktů, až na výjimky je autorství map anonymní, nejsou respektována autorská práva tak, jak je stanovuje Autorský zákon v České republice a mapy se přebírají a  upravují z různých, převážně neuvedených zdrojů. V obsahu map lze nalézt i osobní, často nacionálně či jinak ideologicky zbarvené smýšlení anonymních autorů. V každé epoše českých dějin, znázorněné na mapách, lze zaznamenat některý ze čtyř výše uvedených důvodů zkreslování kartografického obsahu.

Období pravěku

Pro období pravěku je charakteristická nepřetržitá a v poslední době rychlá změna kartografického obsahu díky průběžně aktualizovaným výsledkům archeologického výzkumu, využívajícím zejména v posledních desetiletích řadu nových metod a pracovních postupů (např. laserové skenování krajiny). Delší časový odstup mezi kartografickým zpracováním pak názorně odráží vývoj poznání o dějinách pravěku na historických mapách. Výrazné rozdíly co do obsahu map lze představit např. v odstupu půl staletí v Atlasu československých dějin z roku 1965 a v Akademickém atlasu českých dějin z roku 2014. Např. mapa č. 1 b) Osídlení území ČSSR ve starším a středním paleolitu (Atlas československých dějin) obsahuje mnohem méně lokalit významných nalezišť než o půl století mladší mapa z Akademického atlasu českých dějin, nazvaná Osídlení českých zemí v paleolitu (starší době kamenné). Počátek paleolitu v českých zemích klade Atlas československých dějin do roku 300 000 př. n. l., zatímco Akademický atlas českých dějin do roku 2 500 000 před současností; přitom před starší paleolit posouvá ještě paleolit nejstarší. Datace 1 800 000, uvedená na mapě v Akademickém atlasu českých dějin, určená s pomocí paleomagnetického datování, se vztahuje k nálezu zatím nejstarších dokladů o existenci příslušníka roku homo v Berouně-Závodí, které byly odhaleny při stavbě dálnice Praha-Plzeň. Je zde patrný zřetelný posun v bádání a použitých metodách, které mimo jiné výrazně aktualizovaly tematický obsah mapy z roku 2014.

K nejnovějším internetovým aplikacím pod hlavičkou digital humanities a Archeologického ústavu Akademie věd ČR, patří Archeologická mapa ČR, informační systém pro sběr, správu a prezentaci dat o archeologických výzkumech na území Česka. Data rovněž obsahují údaje o archeologických lokalitách, zjištěných povrchovým i dálkovým průzkumem. Jakkoliv se nejedná o tradiční kartografické dílo, patří k těm internetovým zdrojům, které (spíše výjimečně) skýtají seriózní, na vědeckých podkladech založené prostorové údaje k dějinám pravěku českých zemí.

Období středověku

Pro období středověku, zejména raného a vrcholného, je v kartografickém znázornění patrná paralelní názorová různost, její přesahy a prolínání. Zde uvedené příklady rozdílných kartografických pojetí téže problematiky se týkají se:

Nové poznatky historických věd a celkový posun poznání se v těchto tématech projevovaly postupně, často ve fázovém posunu či dokonce existovaly paralelně různé kartografické verze. Nedostatek dochovaných (a již důkladně probádaných) písemných pramenů spolu s absencí mapových zdrojů rovněž neumožňoval připravit dostatečně precizní podklady pro kartografické znázornění a mnohdy bylo třeba spolehnout se jen na výsledky archeologického výzkumu, které se léty průběžně měnily.

Období novověku

Pro období novověku, zejména pro druhou polovinu 20. století, se na řadě historických map projevil před rokem 1989 vliv ideologických proudů a doktrín, vyjádřený prostřednictvím preferencí vybraných témat z národní historie (např. husitství a dělnického hnutí), zvýraznění tažení Rudé armády při osvobozování Československa v letech 1944 a 1945, potlačování zákresu postupu americké armády na území Čech apod. Interpretace historických jevů a procesů tak byla prostřednictvím historických map cíleně upravována.

Obecné problémy kartografického znázornění dějin českých zemí

K obecně daným problémům kartografického znázornění dějin českých zemí, především na mapách malých měřítek v atlasových dílech, patří zejména znázornění bitev, vojenských tažení a válečných operací napříč staletími – od středověku (husitské bitvy a tažení) přes raný novověk (třicetiletá válka, války slezské, válka sedmiletá, napoleonské války apod.) až k novověku (první a druhá světová válka). Obvyklá změť pohybových značek ‒ šipek a směrovek různých délek, šířek a barev ‒ jejichž správný směr a průběh lze jen těžko ověřit v dostupných historických zdrojích ̶ se často liší a čitelnost map se s ohledem na poměrně velkou hustotu značek výrazně snižuje. Z úsporných důvodů také bývají vojenská tažení a válečné operace vloženy do mapy ve více časových vrstvách; mapy se stávají nepřehledné, jejich výpovědní hodnota klesá. /p>

Např. mapa tažení husitských vojsk v Atlasu československých dějin v měřítku 1: 3 000 000 zachycuje pět časových vrstev husitských výprav v barvách, které jsou obtížně rozeznatelné. Obdobně působí v témže atlasu mapa třicetileté války (tažení v Evropě) ve čtyřech časových vrstvách a měřítku 1:5 000 000. Bylo by možné uvádět mnohé další válečné konflikty, zejména složité vojenské operace druhé světové války, především v Československém vojenském atlasu z roku 1965. Podobně v Akademickém atlasu českých dějin není s ohledem na měřítka map válečných tažení čitelnost na potřebné úrovni.

Závěrem

Historické mapy, zejména ve smyslu historické atlasové kartografie, odrážejí posuny a rozdílné výsledky základního výzkumu, teoretickou odlišnost a vliv ideologicky orientovaných názorů a myšlenek. Tyto procesy jsou patrné již od druhé poloviny 19. století. Tištěné historické mapy a atlasy, ale v současnosti i mapy na internetu, patří k silným nástrojům vytváření historického vědomí. Co do obsahu a kartografického zpracování se však internetové historické mapy v podobě jednoduchých náčrtků nemohou srovnávat s mapami tradiční atlasové kartografie, popřípadě s mapami na internetových portálech jako výsledcích základního výzkumu (viz Archeologická mapa ČR aj.). Mapy k českým dějinám jsou na internetu obvykle znázorněné povšechně, s chybami v zákresu hranic, v terminologii a v zeměpisném názvosloví. Mnohdy cíleně manipulují s veřejným míněním a deformují úroveň historického poznání ve společnosti.