Není optimalizováno pro mobilní zařízení.
Využijte prosím jiné zařízení.
Obyvatelstvo – Migrace, odsun a exil do 1945
X
L

Migrace, odsun a exil

V historickém vývoji českých zemí lze sledovat několik významných migračních vln, během kterých část obyvatelstva zemi dobrovolně či nuceně opouštěla, ať už z důvodů politických, náboženských, sociálních nebo ekonomických.
Ve starším období se jednalo především o nábožensky motivovanou emigraci. Za husitství opouštěla české země část katolického obyvatelstva, zejména duchovenstva; naopak 16. až 18. století se vyznačovalo silnou emigrací nekatolickou, a to především po porážce stavovského povstání na Bílé hoře (1620) a vydání Obnoveného zřízení zemského (1627), které povolovalo v zemi pouze katolické náboženství. Přibližně od poloviny 19. století začala převažovat sociálně-ekonomická motivace emigrace – docházelo k masovému vystěhovalectví Čechů do zámoří, zejména do Spojených států amerických
Nástup nacismu a počátek druhé světové války měly za následek rozsáhlé přesuny obyvatelstva zejména v oblasti střední a východní Evropy, které se nevyhnuly ani českým zemím. Odtržení Sudet na základě Mnichovské dohody ze září 1938 vyvolalo vlnu stěhování etnicky českého obyvatelstva do vnitrozemí, politické změny a zostřující se antisemitismus v období druhé republiky měly za následek emigraci části židovského obyvatelstva. Bezprostředně po skončení druhé světové války došlo k hromadnému nucenému odsunu cca 3 milionů Němců z Československa, jehož důsledkem bylo mimo jiné vylidnění pohraničních oblastí, které byly následně znovu dosídlovány. Nastolení komunistického režimu v Československu v roce 1948 vyvolalo další vlnu emigrace těch, kteří s novým režimem nesouhlasili. Krátké období politického uvolnění v šedesátých letech 20. století násilně přerušila okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. V následujícím dvacetiletém období tzv. normalizace ze země dobrovolně či nuceně odešlo více než 200 tisíc lidí.
V tomto oddílu je pozornost věnována rovněž hlavním migračním procesům v rámci Československa a České republiky, které odráží hlavní trendy ve vývoji sídelní struktury českých zemí v průběhu 20. a počátkem 21. století – koncentraci obyvatelstva do větších měst a průmyslových oblastí, vylidňování venkova nebo současný proces suburbanizace.

Jitka Močičková

Odsun Němců z Podbořan v červnu 1946. VÚA-VHA Praha

Autoři

historici: Jitka Močičková, Ladislav Hladký, Pavel Krafl, Pavel Kůrka, Jan Němeček, Eva Semotanová, Tomáš Vilímek, Zlatica Zudová-Lešková
geografové: Jan D. Bláha, Tomáš Burda
kartografové: Petra Jílková, Jan D. Bláha, Jiří Cajthaml, Tomáš Janata, Pavel Seemann, Petr Soukup, Růžena Zimová
digitální atlas: Tomáš Janata, Petra Jílková, Jiří Krejčí, Jitka Močičková, Eva Semotanová
kolektiv autorů

Literatura

Martínek, J. – Martínek, M.: Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové. Praha 1998;

Vaculík, J.: Češi v cizině 1850–1938. Masarykova univerzita, Brno 2007;

Vaculík, J.: České menšiny v Evropě a ve světě. Libri, Praha 2009;

Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;

Semotanová, E. ‒ Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. ‒ Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha, J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.