Emigrace z Čech za husitství
Husitství a jeho důsledky vyvolaly poměrně silnou vlnu emigrace katolických obyvatel Čech za hranice země. Emigranty byli především klerici – kněží či řeholníci. Směřovali obvykle do míst, kde působil jejich řád, ať už se jednalo o mateřský, filiální nebo spřátelený konvent, i do míst, kde konvent vlastnil nemovitosti. Odcházeli zejména na Moravu, do Lužice, Slezska, německých zemí či Polska. S sebou odvezli řadu klášterních rukopisů, které již v zahraničních klášterních knihovnách zůstaly.
Ojvín (Oybin), klášter celestinů v areálu ojvínského hradu. Wikimedia Commons, VitVit, dostupné zde [ověřeno 3.4.2020].
Vratislav (Wrocław), kostel Panny Marie na Písku (Piasek). Wikimedia Commons, Kroton, dostupné zde [ověřeno 3.4.2020].
Literatura
Kadlec, J.: Katoličtí exulanti čeští doby husitské. Praha 1990;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Náboženská emigrace z Čech v 16.–18. století
V 16. století emigrovali z Čech čeští bratři, vypovězení roku 1548. Odešli především do Velkopolska a založili zde polskou větev Jednoty bratrské, část bratří se usadila v Prusku. Po Bílé hoře a po vydání Obnoveného zřízení zemského (1620, 1627) odcházeli nekatolíci ‒ čeští bratři a novo- i staroutrakvisté, především do Saska. Zde vznikaly českojazyčné luterské sbory. V Krušných horách zakládali nová sídla německy mluvící exulanti. Sasko se stalo cílem nových vln přistěhovalců také v sedmdesátých letech 17. století a ve dvacátých letech 18. století. Obnovená Jednota bratrská vznikla v Herrnhutu (Ochranov).
Herrnhut na dobovém vyobrazení (1765). Wikimedia Commons, Deutsche Fotothek, dostupné zde [ověřeno 15.1.2021].
Pohled na Herrnhut v současnosti. Wikimedia Commons, Ubahnverleih, dostupné zde [ověřeno 15.1.2021].
Literatura
Bidlo, J.: Jednota bratrská v prvním vyhnanství I–IV. Praha 1900–1932;
Štěříková, E.: Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. Praha 2004;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Migrace obyvatelstva v českých zemích 1921–1930
Migrační saldo (rozdíl mezi počtem přistěhovalých a počtem vystěhovalých obyvatel) velmi názorně zachycuje migrační procesy v území. V letech 1921–1930 se jednalo především o koncentrační procesy, spojené s dokončením růstu větších měst v průmyslově více rozvinuté severní polovině území, ale také na Hradecku, Zlínsku a ve velkých aglomeracích Prahy, Brna a Plzně. Patrné je rovněž vylidňování venkovských okresů, především jihozápadních Čech, v oblasti Českomoravské vrchoviny, jižní a východní Moravy a periferních oblastí, osídlených německou národnostní menšinou (nejvýrazněji Broumovský, Jesenický a Frýdlantský výběžek).
Migrace obyvatelstva do Prahy k roku 1921, in: Atlas Republiky československé (1935). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Migrace obyvatelstva do Bratislavy a Liberce k roku 1921, in: Atlas Republiky československé (1935). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Literatura
Atlas Republiky Československé. Praha 1935;
Srb, V.: 1000 let obyvatelstva českých zemí. Praha 2004;
Přidalová, I. – Ouředníček, M. – Nemeškal, J.: Historické aspekty migrace v Česku. Specializovaná mapa. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze. In: Ouředníček, M. a kol.;
Atlas obyvatelstva, mapa č. 3.1. Praha 2015. On-line, dostupné z: http://www.atlasobyvatelstva.cz/ [ověřeno 20. 3. 2020];
Semotanová, E. – Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. – Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha, J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Hromadné přesuny obyvatelstva v Evropě 1938–1943. Násilné výměny a přesídlení obyvatelstva v době nacistické expanze ve střední Evropě
Násilné přesuny obyvatelstva v Evropě zesílily především po vypuknutí druhé světové války. V rámci politiky „Heim ins Reich“ došlo v letech 1939–1942 k přesídlení asi 800 000 etnických Němců z jižního Tyrolska, Pobaltí, východní Evropy a Balkánu do Německé říše. Z okupované západní části Polska bylo v letech 1939–1941 vyhnáno přes milion polských obyvatel, stejnou politiku uplatnil Stalin v polských východních teritoriích. V letech 1940–1941 došlo rovněž k přesunům obyvatelstva mezi Maďarskem, Jugoslávií a Rumunskem, mezi Rumunskem a Bulharskem a mezi Francií a Německem. Německá politika přesídlení způsobila další následné válečné i poválečné masové přesuny obyvatelstva, které posloužily mimo jiné jako prostředek k řešení problémů národnostní skladby států střední a jihovýchodní Evropy.
Kolona selských vozů volyňských Němců směřuje v zimě 1939/1940 do nových sídel v říšské župě Warthegau. Böhmen und Mähren 1940, č. 8, s. 317.
Literatura
Melville, R. – Pešek, J. – Scharf, C. (Hrsg.): Zwangsmigrationen in mittleren und östlichen Europa. Völkerrecht – Konzeptionen – Praxis (1938–1950). Mainz 2007;
Ahonen, P. and others: People on the Move. Forced Population Movement in Europe in the Second World War and its Aftermath. Oxford 2008;
Ther, Ph.: The Dark Side of Nations-States, Ethnic Cleansing in Modern Europe. New York–Oxford 2013;
Pešek, J.: Evropská vyhnání a vysídlení 20. století a velmoci. In: Velmocenské ambice v dějinách. Praha 2015, s. 103–130;
Semotanová, E. ‒ Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. ‒ Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha, J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Odchod a odsun Židů z Česko-Slovenska (říjen 1938 ‒ březen 1939)
Osud Židů, občanů, nebo zde dočasně pobývajících uprchlíků z Německé říše, byl zpečetěn diktátem čtyř mocností o Československu 29. září 1938. Není pochyb o tom, jak dokumentuje mapa, že Židé ve spěchu odcházeli z odstoupených oblastí do vnitrozemí, ale zvláště na jaře 1939 se snažili Česko-Slovensko opustit natrvalo. Jejich rozhodnutí podpořily politické změny druhé republiky a antisemitské projevy. Od 1. října 1938 do 15. března 1939 se počet Židů, československých občanů, snížil o 14 000 osob.
Velký protižidovský pogrom z 9. na 10. 11. 1938 postihl i československé Židy v Sudetech, řádění nacistů neunikly ani synagogy a modlitebny. Ve všech případech šlo o architektonické skvosty, což byl i případ synagogy v Liberci. Foto R. Karpaš, J. Mohr, P. Vursta, Kouzlo starých pohlednic Liberecka, Liberec 1997. Wikimedia Commons, dostupné zde [ověřeno 17.1.2021].
Literatura
Heřman, J.: The Evolution of the Jewish population in Prague 1869–1939. In: Papers in Jewish Demography 1977. Jeruzalém 1980;
Benda, J.: Útěky a vyhánění z pohraničí českého území 1938–1939. Praha 2012;
Semotanová, E. – Zudová-Lešková, Z. – Janata, T. – Seemann, P. et. alli: Frontiers, Massacres and Replacement of Populations in Cartographic Representation Case Studies (15th-20th Centuries). Prague 2015;
Semotanová, E. ‒ Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. ‒ Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha, J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
