Není optimalizováno pro mobilní zařízení.
Využijte, prosím, zařízení s šířkou displeje větší než 1200 px. Nabízí-li mobilní prohlížeč možnost zobrazení pro počítač, doporučujeme ho využít.
Obyvatelstvo – Vzdělávání
X
L

Vzdělávání

Reformy Marie Terezie a Josefa II. ve druhé polovině 18. století zásadním způsobem ovlivnily systém školství v habsburské monarchii, položily základy ke všeobecnému vzdělání a měly za následek postupný nárůst gramotnosti obyvatelstva.
Emancipační snahy českého národa se odrazily i v oblasti školství – po roce 1848 došlo ke zrovnoprávnění češtiny a němčiny na úrovni základního a středního školství. Zejména ve druhé polovině 19. století nastal bouřlivý rozvoj českého středního a následně i vysokého školství, jehož pomyslný vrchol lze spatřovat v rozdělení pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou (1882). Druhá polovina 19. století přinesla také další zásadní školské reformy, vznikla řada nových typů škol, zejména středních a odborných. Koncem 19. století se začala otevírat rovněž první dívčí gymnázia a lycea a ženám bylo záhy umožněno i vysokoškolské studium.
Významným mezníkem pro další rozvoj české (československé) vědy a vysokého školství byl vznik samostatného československého státu. V období první československé republiky vznikaly nové univerzity a vysoké školy, stávající se transformovaly a rozšiřovaly, zakládány byly rovněž nové státní vědecké ústavy a soukromé vědecké společnosti. Slibný vývoj zastavila druhá světová válka a uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939. Ranou pro akademickou sféru byla rovněž ztráta řady vědeckých osobností a pedagogů, kteří se stali obětí nacistické perzekuce.
Po roce 1945 došlo k rychlé obnově a dalšímu rozšíření vysokého školství v Československu. Roku 1953 vznikla Československá akademie věd. Komunistický režim a jeho ideologie výrazně ovlivnil i oblast vědy a vysokého školství, nejvíce patrný byl vliv na humanitní obory. V akademické sféře probíhaly personální čistky a zúžila se i možnost mezinárodních vědeckých kontaktů, které byly nově orientovány zejména na Sovětský svaz a ostatní státy Východního bloku.
Po Sametové revoluci a pádu komunistického režimu v roce 1989 došlo k dalšímu rozvoji vysokého školství, a to veřejného, státního i soukromého. Díky nově vzniklým univerzitám a vysokým školám, zejména v jednotlivých regionech, se síť terciérního vzdělávání v České republice ještě více zahustila. Také oblast výzkumu prošla rozsáhlou transformací a plně se etablovala i na mezinárodním poli.

Jitka Močičková

František MAŘATKA, Mapa školství Království českého (1916). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu

Autoři

historici: Jitka Močičková, Eva Semotanová, Aleš Vyskočil
geograf: Tomáš Burda
kartografové: Petra Jílková, Jakub Havlíček, Tomáš Janata, Pavel Seemann
digitální atlas: Petra Jílková, Jiří Krejčí, Jitka Močičková, Eva Semotanová
kolektiv autorů

Literatura

Bláhová, K. – Petrbok, V. (ed.): Vzdělání a osvěta v české kultuře 19. století. Praha 2004;

Franc, M. – Kostlán, A. – Míšková, A. (eds.): Bohemia docta: k historickým kořenům vědy v českých zemích. Praha 2010;

Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;

Semotanová, E. ‒ Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. ‒ Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha, J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.

Odkazy

Projekt Historický GIS: http://www.historickygis.cz/aplikace/mapa.html [ověřeno 19. 3. 2020] (modul Vzdělání);

Historie a vývoj vysokého školství. ČSÚ, Praha, dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/historie-a-vyvoj-vysokeho-skolstvi-n-i46po3jjgu [ověřeno 19. 3. 2020];

Akademie věd České republiky, dostupné z http://www.avcr.cz/cs [ověřeno 19. 3. 2020]