Zemědělství v českých zemích v první polovině 19. století

Počátkem 19. století převažoval v českých zemích typ zemědělské výroby, založené na trojhonné (úhorové) soustavě hospodaření s jednostrannou převahou obilovin, která se však již od konce 18. století postupně měnila; ve velkém se začaly pěstovat pícniny a brambory. Začala intenzifikace výroby, zavádělo se střídavé hospodaření a průmyslová hnojiva. Lesníci usilovali řízenou obnovou lesů o zmírnění jejich poškození intenzivní těžbou pro potřeby hornictví, železářství a sklářství z 18. století. Od čtyřicátých 19. století se realizovaly první meliorační práce.

Česká venkovská zemědělská krajina na konci 19. století – Dětenice, in: Ottovy Čechy XIV (1908). Fond Knihovny HÚ AV ČR.

České venkovská zemědělská krajina na konci 19. století – Poděbradsko, in: Ottovy Čechy IV (1888). Fond Knihovny HÚ AV ČR.

Literatura

Tempír, Z.: Zemědělství, in: Jílek, F. (ed.): Studie o technice v českých zemích 1800-1918 I., II. Praha 1983, 1984;
Semotanová, E.: Kartografie v hospodářském vývoji českých zemí v 19. a na počátku 20. století. Praha 1993;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0

Zemědělství v českých zemích před první světovou válkou

V průběhu 19. století se měnily soustavy hospodaření, struktury osevních ploch a tím i rozsah a struktura půdního fondu. Výměra orné půdy se zvyšovala na úkor pastvin a vinic. Postupně se formovaly jednotlivé výrobní oblasti, obilnářské, chmelařské, vinařské, bramborářské, řepařské a pícninářské, případně smíšené. Rostl podíl průmyslu v zemědělské výrobě, zpracovávající zemědělské produkty, od druhé poloviny 19. století např. v cukrovarnictví, pivovarnictví nebo lihovarnictví. Vznikaly základy zemědělsko-průmyslových komplexů.

Česká venkovská zemědělská krajina na konci 19. století – Dětenice, in: Ottovy Čechy XIV (1908). Fond Knihovny HÚ AV ČR.

České venkovská zemědělská krajina na konci 19. století – Poděbradsko, in: Ottovy Čechy IV (1888). Fond Knihovny HÚ AV ČR.

Literatura

Tempír, Z.: Zemědělství, in: Jílek, F. (ed.): Studie o technice v českých zemích 1800-1918 I., II. Praha 1983, 1984;
Semotanová, E.: Kartografie v hospodářském vývoji českých zemí v 19. a na počátku 20. století. Praha 1993;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0

Zemědělství ve třicátých letech 20. století

Úroveň československého zemědělství zvedaly v meziválečném období mnohé technické novinky. Intenzívní meliorační práce, odvodňování mokřin a kultivace neplodných a zpustošených půd, zkvalitnily téměř čtvrt miliónu hektarů půdy. Pokračovala regulace vodních toků. K významným zemědělským výrobním oblastem patřily řepařské v českém Polabí a na Moravě na Prostějovsku, Kroměřížsku a Kojetínsku, obilnářské (až 60% orné půdy bylo oseto obilovinami) a obilnářsko-bramborářské, zejména na Českomoravské vrchovině. Pěstoval se chmel, ovoce a zelenina, květiny a léčivé byliny, méně vinná réva. V horských pícninářských oblastech se rozvinulo salašnictví jako forma alpského hospodářství. Zákon o ochraně lesů z roku 1918 přispěl ke zlepšení stavu lesních porostů. Mimořádný význam měl zákon o pozemkové reformě z 16. dubna 1919, který znamenal zábor velkého pozemkového majetku nad 150 hektarů zemědělské půdy nebo nad 250 hektarů půdy vůbec. Stát se zavázal až na výjimky půdu od původních vlastníků vykoupit. K provádění zákona byl vytvořen Státní pozemkový úřad, reforma však do roku 1938 nebyla dokončena.

Odlesněná zemědělská krajina na mapě pardubického politického okresu z roku 1928. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu

Literatura

Purš, J. a kol., Atlas československých dějin. Praha 1965;
Semotanová, E. a kol.: Česko. Ottův historický atlas. Praha 2007;
Pánek, J. – Tůma, O. et alii: Dějiny českých zemí. Praha 2008, 2. vyd. 2018;
Laštovička, J. – Kabrda, J. – Štych, P.: Stabilní prvky v české venkovské krajině – dědictví minulých staletí. Geografické rozhledy 23, č. 5, 2014, s. 10–11.

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0

Změny krajiny vlivem kolektivizace zemědělství polovině 20. století

Nejvýrazněji se na podobě současné krajiny podepsala socialistická industrializace a kolektivizace zemědělství, doprovázena masivním scelováním polí a odstraňováním ekologicky i esteticky cenných krajinných struktur (mokřadů, mezí, remízků, břehových porostů, polních cest atd.). Výsledkem byl výrazný nárůst velikosti polí, pokles délky rozhraní v krajině a zjednodušení krajinné mikrostruktury s řadou negativních dopadů. Vzrostlo riziko eroze půdy, zrychlil se odtok vody, poklesla biodiverzita, omezily se přirozené regulační vazby v ekosystému a snížila se estetická hodnota krajiny. Na šesti vybraných sondách pokrývajících různé oblasti ČR je možno porovnat heterogenitu zemědělských ploch na počátku 50. let 20. století se současným stavem.

Výsledky přeměny venkova po roce 1945 spojeného s procesy násilné kolektivizace, scelování pozemků a výrazných změn v krajině a po roce 1989 nápravovými transformačními procesy jsou patrné na většině území Česka. Na snímku je patrná přeměna obce Libčany ve středním Polabí, velká pole a zejména sady spolu se zemědělskými areály ve středu obce i na jejím severozápadním okraji (rozsáhlé sklady ovoce). Právě ovocnářství je příčinou toho, že na snímku nevidíme typickou žlutou barvu řepky. Foto Tomáš Burda, 2015.

Fenomén kolektivizace je kromě změn struktury v krajině spojen i s dalšími změnami, kupříkladu se zakládáním jednotných zemědělských družstev (JZD). Podoba krajiny je tak spojena mj. s výstavbou rozsáhlých provozů (kravíny, vepříny atd.). Štichovice (okr. Plzeň-sever). Foto Silvie R. Kučerová, 2008.

Literatura

Laštovička, J. – Kabrda, J. – Štych, P.: Stabilní prvky v české venkovské krajině – dědictví minulých staletí. Geografické rozhledy 23, č. 5, 2014, s. 10–11;
Lipský, Z.: Experience in assessment of landscape character. Ekológia (Bratislava) 19, Suppl. 2, 2000, s. 188–198.

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0

Zemědělství v šedesátých letech 20. století

Změna československé zemědělské výroby a vlastnictví půdy zásadního významu nastala po roce 1949 v souvislosti s kolektivizací zemědělství. V únoru roku 1949 přijalo Národní shromáždění zákon o jednotných zemědělských družstvech jako formě přechodu k socialistické velkovýrobě. Kolektivizace (združstevňování), provázená často různými organizačními nebo technickými problémy a odporem mnoha vlastníků půdy, proběhla ve třech vlnách, v roce 1949, 1952‒1953 a od roku 1955. Pozemky, vložené do družstva, byly spojeny v celky s mnohonásobně větší rozlohou. Rozorávaly se meze, rušily polní cesty, scelováním polí a luk vznikaly pozemky. Vzrostlo riziko eroze půdy, zrychlil se odtok vody, poklesla biodiverzita, omezily se přirozené regulační vazby v ekosystému a snížila se estetická hodnota krajiny. Urbanizace, industrializace a budování komunikací spolu s nesprávnými způsoby obhospodařování půdy vedlo k ubývání půdního fondu.

Středočeská zemědělská krajina na Slánsku. Foto Pavel Vychodil, 2015.

Literatura

Purš, J. a kol., Atlas československých dějin. Praha 1965;
Semotanová, E. a kol.: Česko. Ottův historický atlas. Praha 2007;
Pánek, J. – Tůma, O. et alii: Dějiny českých zemí. Praha 2008, 2. vyd. 2018;
Laštovička, J. – Kabrda, J. – Štych, P.: Stabilní prvky v české venkovské krajině – dědictví minulých staletí. Geografické rozhledy 23, č. 5, 2014, s. 10–11.

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0