Zemědělství v českých zemích v první polovině 19. století
Počátkem 19. století převažoval v českých zemích typ zemědělské výroby, založené na trojhonné (úhorové) soustavě hospodaření s jednostrannou převahou obilovin, která se však již od konce 18. století postupně měnila; ve velkém se začaly pěstovat pícniny a brambory. Začala intenzifikace výroby, zavádělo se střídavé hospodaření a průmyslová hnojiva. Lesníci usilovali řízenou obnovou lesů o zmírnění jejich poškození intenzivní těžbou pro potřeby hornictví, železářství a sklářství z 18. století. Od čtyřicátých 19. století se realizovaly první meliorační práce.
![](visual/8Ea-1.jpg)
Česká venkovská zemědělská krajina na konci 19. století – Dětenice, in: Ottovy Čechy XIV (1908). Fond Knihovny HÚ AV ČR.
![](visual/8Ea-2.jpg)
České venkovská zemědělská krajina na konci 19. století – Poděbradsko, in: Ottovy Čechy IV (1888). Fond Knihovny HÚ AV ČR.
Literatura
Tempír, Z.: Zemědělství, in: Jílek, F. (ed.): Studie o technice v českých zemích 1800-1918 I., II. Praha 1983, 1984;
Semotanová, E.: Kartografie v hospodářském vývoji českých zemí v 19. a na počátku 20. století. Praha 1993;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Zemědělství v českých zemích před první světovou válkou
V průběhu 19. století se měnily soustavy hospodaření, struktury osevních ploch a tím i rozsah a struktura půdního fondu. Výměra orné půdy se zvyšovala na úkor pastvin a vinic. Postupně se formovaly jednotlivé výrobní oblasti, obilnářské, chmelařské, vinařské, bramborářské, řepařské a pícninářské, případně smíšené. Rostl podíl průmyslu v zemědělské výrobě, zpracovávající zemědělské produkty, od druhé poloviny 19. století např. v cukrovarnictví, pivovarnictví nebo lihovarnictví. Vznikaly základy zemědělsko-průmyslových komplexů.
![](visual/8Eb-1.jpg)
Česká venkovská zemědělská krajina na konci 19. století – Dětenice, in: Ottovy Čechy XIV (1908). Fond Knihovny HÚ AV ČR.
![](visual/8Eb-2.jpg)
České venkovská zemědělská krajina na konci 19. století – Poděbradsko, in: Ottovy Čechy IV (1888). Fond Knihovny HÚ AV ČR.
Literatura
Tempír, Z.: Zemědělství, in: Jílek, F. (ed.): Studie o technice v českých zemích 1800-1918 I., II. Praha 1983, 1984;
Semotanová, E.: Kartografie v hospodářském vývoji českých zemí v 19. a na počátku 20. století. Praha 1993;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Zemědělství ve třicátých letech 20. století
Úroveň československého zemědělství zvedaly v meziválečném období mnohé technické novinky. Intenzívní meliorační práce, odvodňování mokřin a kultivace neplodných a zpustošených půd, zkvalitnily téměř čtvrt miliónu hektarů půdy. Pokračovala regulace vodních toků. K významným zemědělským výrobním oblastem patřily řepařské v českém Polabí a na Moravě na Prostějovsku, Kroměřížsku a Kojetínsku, obilnářské (až 60% orné půdy bylo oseto obilovinami) a obilnářsko-bramborářské, zejména na Českomoravské vrchovině. Pěstoval se chmel, ovoce a zelenina, květiny a léčivé byliny, méně vinná réva. V horských pícninářských oblastech se rozvinulo salašnictví jako forma alpského hospodářství. Zákon o ochraně lesů z roku 1918 přispěl ke zlepšení stavu lesních porostů. Mimořádný význam měl zákon o pozemkové reformě z 16. dubna 1919, který znamenal zábor velkého pozemkového majetku nad 150 hektarů zemědělské půdy nebo nad 250 hektarů půdy vůbec. Stát se zavázal až na výjimky půdu od původních vlastníků vykoupit. K provádění zákona byl vytvořen Státní pozemkový úřad, reforma však do roku 1938 nebyla dokončena.
![](visual/8Ec-1.jpg)
Odlesněná zemědělská krajina na mapě pardubického politického okresu z roku 1928. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Literatura
Purš, J. a kol., Atlas československých dějin. Praha 1965;
Semotanová, E. a kol.: Česko. Ottův historický atlas. Praha 2007;
Pánek, J. – Tůma, O. et alii: Dějiny českých zemí. Praha 2008, 2. vyd. 2018;
Laštovička, J. – Kabrda, J. – Štych, P.: Stabilní prvky v české venkovské krajině – dědictví minulých staletí. Geografické rozhledy 23, č. 5, 2014, s. 10–11.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Změny krajiny vlivem kolektivizace zemědělství polovině 20. století
Nejvýrazněji se na podobě současné krajiny podepsala socialistická industrializace a kolektivizace zemědělství, doprovázena masivním scelováním polí a odstraňováním ekologicky i esteticky cenných krajinných struktur (mokřadů, mezí, remízků, břehových porostů, polních cest atd.). Výsledkem byl výrazný nárůst velikosti polí, pokles délky rozhraní v krajině a zjednodušení krajinné mikrostruktury s řadou negativních dopadů. Vzrostlo riziko eroze půdy, zrychlil se odtok vody, poklesla biodiverzita, omezily se přirozené regulační vazby v ekosystému a snížila se estetická hodnota krajiny. Na šesti vybraných sondách pokrývajících různé oblasti ČR je možno porovnat heterogenitu zemědělských ploch na počátku 50. let 20. století se současným stavem.
![](visual/8Ed-1.jpg)
Výsledky přeměny venkova po roce 1945 spojeného s procesy násilné kolektivizace, scelování pozemků a výrazných změn v krajině a po roce 1989 nápravovými transformačními procesy jsou patrné na většině území Česka. Na snímku je patrná přeměna obce Libčany ve středním Polabí, velká pole a zejména sady spolu se zemědělskými areály ve středu obce i na jejím severozápadním okraji (rozsáhlé sklady ovoce). Právě ovocnářství je příčinou toho, že na snímku nevidíme typickou žlutou barvu řepky. Foto Tomáš Burda, 2015.
![](visual/8Ed-2.jpg)
Fenomén kolektivizace je kromě změn struktury v krajině spojen i s dalšími změnami, kupříkladu se zakládáním jednotných zemědělských družstev (JZD). Podoba krajiny je tak spojena mj. s výstavbou rozsáhlých provozů (kravíny, vepříny atd.). Štichovice (okr. Plzeň-sever). Foto Silvie R. Kučerová, 2008.
Literatura
Laštovička, J. – Kabrda, J. – Štych, P.: Stabilní prvky v české venkovské krajině – dědictví minulých staletí. Geografické rozhledy 23, č. 5, 2014, s. 10–11;
Lipský, Z.: Experience in assessment of landscape character. Ekológia (Bratislava) 19, Suppl. 2, 2000, s. 188–198.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Zemědělství v šedesátých letech 20. století
Změna československé zemědělské výroby a vlastnictví půdy zásadního významu nastala po roce 1949 v souvislosti s kolektivizací zemědělství. V únoru roku 1949 přijalo Národní shromáždění zákon o jednotných zemědělských družstvech jako formě přechodu k socialistické velkovýrobě. Kolektivizace (združstevňování), provázená často různými organizačními nebo technickými problémy a odporem mnoha vlastníků půdy, proběhla ve třech vlnách, v roce 1949, 1952‒1953 a od roku 1955. Pozemky, vložené do družstva, byly spojeny v celky s mnohonásobně větší rozlohou. Rozorávaly se meze, rušily polní cesty, scelováním polí a luk vznikaly pozemky. Vzrostlo riziko eroze půdy, zrychlil se odtok vody, poklesla biodiverzita, omezily se přirozené regulační vazby v ekosystému a snížila se estetická hodnota krajiny. Urbanizace, industrializace a budování komunikací spolu s nesprávnými způsoby obhospodařování půdy vedlo k ubývání půdního fondu.
![](visual/8Ee-1.jpg)
Středočeská zemědělská krajina na Slánsku. Foto Pavel Vychodil, 2015.
Literatura
Purš, J. a kol., Atlas československých dějin. Praha 1965;
Semotanová, E. a kol.: Česko. Ottův historický atlas. Praha 2007;
Pánek, J. – Tůma, O. et alii: Dějiny českých zemí. Praha 2008, 2. vyd. 2018;
Laštovička, J. – Kabrda, J. – Štych, P.: Stabilní prvky v české venkovské krajině – dědictví minulých staletí. Geografické rozhledy 23, č. 5, 2014, s. 10–11.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
![](legenda/8Ee_legenda.png)