Náboženská vyznání v českých zemích k roku 1935
Náboženská struktura obyvatel v českých zemích podle dat ze sčítání lidu v roce 1930 svědčí o převládající římskokatolické denominaci, územní rozdíly mezi Čechami a Moravou nebyly v tomto ohledu tak významné. K dalším četně zastoupeným denominacím v tomto období patřily Českobratrská církev evangelická (z roku 1918) a Církev československá (z roku 1920, později označována jako Církev československá husitská), jejichž podíl byl o něco vyšší v Čechách a ve Slezsku. Náboženské židovské obce byly zastoupeny v Čechách zejména ve velkých sídlech, nejvíce v Praze, na Moravě a ve Slezsku pak i v menších městech. Podíl obyvatel bez náboženského vyznání byl, zvláště na Moravě, významně menšinový.
Modernistický římskokatolický kostel Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad na pražských Vinohradech byl postaven v letech 1928 až 1932 architektem Jože Plečnikem. Wikimedia Commons, VitVit, dostupné zde, [ověřeno 18.1.2021].
Římskokatolický kostel sv. Václava v Praze Vršovicích. Postaven podle projektu Josefa Gočára v letech 1929–1930. Foto Dana Vondrášková, 2010.
Literatura
Atlas Republiky Československé. Praha 1935;
Přidalová, I. – Pospíšilová, L. – Nemeškal, J.: Náboženství v Česku. Specializovaná mapa. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze. In: Ouředníček, M. a kol., Atlas obyvatelstva, mapa č. 5.1. Praha 2015. Online, dostupné z: http://www.atlasobyvatelstva.cz/ [ověřeno 20. 3. 2020];
Černušák, T. a kol.: Papežství v tisíciletých dějinách. Praha 2017;
Semotanová, E. – Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. – Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha, J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Náboženská struktura České republiky k roku 2011
Náboženská struktura obyvatel Česka a charakteristika jejího územního rozložení doznaly během 20. století a na počátku 21. století velké množství změn. Mapa vycházející z dat sčítání lidu v roce 2011 zachycuje v důsledku společenských změn jednak významný nárůst lidí bez vyznání, jednak značné územní rozdíly, tj. vyšší podíl religiózního obyvatelstva na Moravě (především česko-slovenské pohraničí) a ve Slezsku. V roce 2011 lze sledovat i nižší dominanci římskokatolického vyznání vůči jiným konfesím. Zejména v severozápadních Čechách a ve Slezsku se projevuje vyšší podíl evangelíků a na Liberecku, resp. Královéhradecku i příslušníků Církve československé husitské. Ve větších sídlech a na Karlovarsku je zřejmý vyšší podíl příslušníků pravoslavné církve, což koresponduje s větším zastoupením ruské a ukrajinské národnostní menšiny.
Římskokatolický kostel sv. Josefa v Senetářově v moderním stylu jako příklad jednoho z mála kostelů vybudovaných v komunistické éře. Wikimedia Commons, OISV, dostupné zde, [ověřeno 18.1.2021].
Literatura
Přidalová, I. – Pospíšilová, L. – Nemeškal, J.: Náboženství v Česku. Specializovaná mapa. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze. In: Ouředníček, M. a kol., Atlas obyvatelstva, mapa č. 5.1. Praha 2015. Online, dostupné z: http://www.atlasobyvatelstva.cz/ [ověřeno 20. 3. 2020];
Semotanová, E. – Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. – Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha, J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
