Turistika v českých zemích na přelomu 19.a 20.st.
Změny v životním stylu společnosti na přelomu 19. a 20. století zasáhly i volný čas. Objevil se ideál návratu k přírodě. Vedle všeobecných sportovních organizací začala vznikat specifická turistická sdružení působící často v nacionalistickém duchu. Jejich typickou aktivitou vedle pořádání výletů bylo budování rozhleden. Ryze českým spolkem byl Klub českých turistů založený roku 1888. Z jeho iniciativy začala být vytvářena síť turistických stezek. První vyznačenou byla trasa jižně od Prahy ze Štěchovic ke Svatojanským proudům v květnu 1889.
Svatojánské proudy, oblíbený výletní cíl, in: Ottovy Čechy II (1884). Fond Knihovny HÚ AV ČR.
Model Vltavy před stavbou Štěchovické přehrady, která Svatojánské proudy zaplavila. Historický ústav AV ČR (Eva Semotanová, Kateřina Křováková).
Mapa nocleháren Klubu českých turistů (1937). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Literatura
Pelc, M.: Umění putovat. Dějiny německých turistických spolků v českých zemích. Brno 2009;
KČT – Klub českých turistů, dostupné z www.kct.cz [ověřeno 5.3.2020];
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Přehrady a přehradní nádrže na území Česka
Přehrady a přehradní nádrže výrazně měnily a mění tvář krajiny. Nádrž je prostor, v němž je možné nadržet vodu pro její další využití v zemědělství, průmyslu i k rekreaci či jako pitnou vodu. Dokáže zadržet přívalovou vlnu v době povodně, aby dále toku neškodila, a také regulovat průtok v suchých obdobích. Přehrada je stavba, která vytvoření nádrže umožnila. Za nejstarší přehradu na území Česka je považováno Máchovo jezero z roku 1272, nenovější pak Slezská Harta (1987‒1997). Přehrady výrazně zasáhly do života obyvatelstva, pod vodní hladinou zmizela řada sídel, ale i lesů a zemědělské půdy.
Sypaná hráz přehradní nádrže Trnávka. Foto Dana Fialová, 2015.
Tížná betonová hráz přehradní nádrže Vrané. Foto Dana Fialová, 2018.
Tížná betonová hráz s elektrárnou přehradní nádrže Kamýk. Foto Dana Fialová, 2013.
Tížná betonová hráz s elektrárnou přehradní nádrže Slapy. Foto Dana Fialová, 2018.
Generátorový sál elektrárny Slapy umístění pod přepady přehradní hráze. Foto Jaromír Fiala, 2018.
Literatura
Broža, V. a kol.: Přehrady Čech, Moravy a Slezska. Praha 2005;
Stráský, J.: Přehrady Čech, Moravy a Slezska – průvodce. Liberec, 2010;
Švihálek, M.: Stavitel přehrad – Putování legendárního moravského vodohospodáře Jana Čermáka 20.stoletím. Praha, 2012;
Vlastní výzkum, 2018.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Lázně a léčebné prameny na území Česka
Území Česka je mimořádně bohaté na léčebné prameny a lázeňská místa. Lázní a lázeňských míst využívajících minerálních vod, peloidů či klimatu bylo mnohem více, avšak jejich počet byl vlivem různých okolností redukován. Dochována je zmínka o 276 lázeňských místech, z nichž bylo v roce 1925 funkčních 82, v roce 1949 49, v roce 2019 37. Za zlatou éru našeho lázeňství je považován přelom 19. a 20. století. Rychlý vývoj léčebných postupů a zvyšování jejich účinnosti posilovalo prestiž lázeňských míst, která se tak stala společenskými a kulturními centry.
Balneologická mapa Československé republiky (ca 1918–1938). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
Vysoký obsah železa má Nový pramen ve Františkových Lázních. Foto Dana Fialová, 2017.
Prameník a kolonáda v Janských Lázních. Foto Dana Fialová, 2012.
Zpívající fontána a Kolonáda Maxima Gorkého (někdy též Hlavní lázeňská kolonáda) v Mariánských Lázních. Foto Dana Fialová, 2011.
Lázeňské centrum Karlových Varů s dominantou Hotelu Imperial. Foto Pavel Chromý, 2006.
Literatura
Burachovič, S. ‒ Wieser, S.: Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2001;
Fialová, D.: České lázeňství. Geografické rozhledy, 13, 2004, č. 4, s.76-77;
Fialová, D.: Lázeňství – spojení darů přírody a lidského umu. Geografické rozhledy, 24, 2014, č.1, s. 8‒9;
Vlastní výzkum, 2018.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Rozhledny na území Česka
Rozhledny, tedy stavby určené či dodatečně upravené k účelům rozhlížení, s vyhlídkovým prostorem umístěným alespoň několik metrů nad okolním terénem a přístupné široké veřejnosti, jsou významnou atraktivitou spjatou s volným časem. Jejich budování se objevuje v romantismu na počátku 19. století (lednický Minaret,1802), dále jsou dodnes využívány některé měřické věže (Děčínský Sněžník, 1864). Boom výstavby nastal na přelomu 19. a 20. století v období rozvoje turistiky, ale také soupeření německých (Bismarckova věž – Háj u Aše, 1904) a českých (Petřínská rozhledna, 1891) turistických spolků. Mezi lety 1880–1914 vzniklo více jak 120 rozhleden, v letech 1945–1989 však jen 16. Další vlna rozmachu nastala po roce 1990 v souvislosti s vysílači mobilních operátorů, po roce 2004 pak s podporou EU. Po roce 2000 bylo postaveno více jak 200 rozhleden.
Rozhledna Bohdanka u Bohdanče. Foto Dana Fialová, 2015.
Rozhledna Bohušův (Šibeniční) vrh u Plané. Foto Dana Fialová, 2011.
Rozhledna Krásenský vrch u Krásna ve Slavkovském lese. Foto Dana Fialová, 2011.
Literatura
Nouza, J.: Rozhledny Čech, Moravy a Slezska. Liberec 1999;
Vlastní výzkum, 2018;
Fábera, J. ‒ Král, A.: Rozhledny České republiky. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Tramping
Tramping - fenomén, který se na území Česka intenzivně formoval ve 30. letech 20. století byl nejen hnutím mladých lidí toužících po svobodném pobytu ve volné přírodě, ale nedílnou součástí proměn společnosti ve sféře kulturní, sexuální i politické. Za jeho kolébku je považováno přírodně atraktivní a dobře dopravně dostupné jižní zázemí Prahy tzv. Zlatý kříž – oblast soutoků řek: Velké (Vltavy), Hadí (Kocáby), Zlaté (Sázavy), Staré (Berounky) a jejich přítoků. Nejhmatatelnějším otiskem tohoto fenoménu v krajině jsou chatové osady, které přetrvaly dodnes a lze je považovat za jednu z inspirací pro oblíbenou a na celém území rozšířenou volnočasovou aktivitu – chataření.
Dominantou trampských chatových osad bývá vedle táborového kruhu osadní chata s hřištěm – osada Luisiana u Kocáby. Fota Dana Fialová 2008.
Postupně rozšiřované a modernizované chaty v osadě Goward u Sázavy. Foto Dana Fialová 2017.
Odměnou za obtížnou přístupnost k některým chatám je přetrvávající romantika – chata v osadě Proudy nad hladinou Štěchovické přehrady Foto Dana Fialová 2019.
K trampingu inspirovaném woodcraftem patří také sport, hudba a divadlo – vývěska v osadě Proudy. Foto Dana Fialová 2019
Chata v osadě Ajax na stráni na levém břehu řeky Sázavy, rok 1940. Zdroj: Archiv Dana Fialová
Chata v osadě Ajax na stráni na levém břehu řeky Sázavy, rok 1940. Zdroj: Archiv Dana Fialová
Původní chata ze 30. let 20. století v lokalitě Bílá skála v meandru Štěchovické přehrady, proti vyhlídkovému místu Máj. Foto Vojtěch Pavelčík 2019
Literatura
Blažková, T., Fialová, D., Matoušek, V. (eds.): Individuální a masová rekreace v okolí velkých industriálních měst v 19. – 21. století. Praha, Togga, 2014;
Krško, J. a kol.: Český tramping v časech formování a rozmachu. Praha, Academia 2019;
Maršálek, M.: Osadní toulky – nohejbal na trampských osadách v okolí Prahy-Vltava a Berounka. Praha, Mladá fronta, 2015;
Maršálek, M.: Osadní toulky II – nohejbal na trampských osadách v okolí Prahy-Sázava. Praha, Mladá fronta, 2016;
Vlastní výzkum 2018.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
