Židovské obce v Čechách a na Moravě ve 14. ‒ 16. století
Nejstarší zprávy o židovském obyvatelstvu v českém prostředí pocházejí údajně již z počátku 10. století, ovšem spolehlivé doklady jsou k dispozici až od konce 11. století. Postavení Židů ve společnosti nebylo jednoduché s ohledem na nepřátelské postoje církve i křesťanských obyvatel. V pohusitské době obecný odpor vůči Židům rostl. Jejich odlišnost vyvolávala nenávist a opovržení, jakkoliv se mezi nimi nacházeli vzdělanci v různých oborech a dobří finančníci. Byli však vždy považování za jednu z okrajových skupin obyvatelstva, soustřeďovaných do zvláštních komunit (ghett).
![](visual/4Aa-1.jpg)
Židovský hřbitov v Rabí je situován v nezvyklé poloze na úpatí hradního vrchu v těsné blízkosti městečka. Židovská obec se v Rabí údajně zformovala již za Půty Švihovského z Rýzmburka na sklonku 15. století, přímé doklady ovšem pocházejí až ze 17. století. Vedle hřbitova se dochovala i někdejší synagoga. Foto Robert Šimůnek.
![](visual/4Aa-2.jpg)
Židovské město pražské (Josefov) krátce před asanací – na Hurtigově plánu z roku 1891. Alfred HURTIG, Polohopisný plán Starého města (I.), Dolejšího Nového města (II.), Josefova (V.) (1891), výřez. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR. Prohlédnout mapu
![](visual/4Aa-3.jpg)
Staronová synagoga před asanací na akvarelu Václava Jansy (konec 19. století). Wikimedia Commons, Klub za starou Prahu, dostupné zde, [ověřeno 15.1.2021].
Literatura
Židé. Dějiny a kultura. [Aut.]: Sadek, V. − Šedinová, J. − Franková, A. − Pavlát, L. − Putík, A. − Fiedler, J. Praha 2001;
Chazan, R.: Židé středověkého západního křesťanského světa (1000−1500). 1. vyd., Argo, Praha 2009;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Základní demografický vývoj do roku 1800
Populační vývoj obyvatelstva českých zemí ve středověku se vyznačoval vysokou úrovní porodnosti i úmrtnosti, přičemž výkyvy v úmrtnosti výrazně ovlivňovaly vnější faktory (např. neúroda, epidemie, válečné konflikty). Příznivé klimatické podmínky trvající do 13. století umožnily rozšířit osídlení českých zemí i do vyšších nadmořských výšek. Rychlý populační růst ve 13.–14. století se však posléze změnil v regres z důvodu postupného ochlazování, vyčerpání možností feudálního hospodářství, morových epidemií a vojenských konfliktů (husitské války). Na konci 15. století začal počet obyvatel opět stoupat. Další propad nastal v první polovině 17. století důsledkem třicetileté války a rozsáhlých epidemií. Celkové ztráty na obyvatelstvu odhadované na 30 % se však relativně rychle podařilo nahradit, neboť se zvýšila úroveň sňatečnosti i porodnosti a hladina úmrtnosti byla i přes některé výraznější výkyvy (dvě morové epidemie, války v polovině 18. století, neúroda 1771–1772) relativně příznivá.
![](visual/4Ab-1.jpg)
Mapa hustoty osídlení Čech z Hickmannova díla Industrial-Atlas von Böhmen (1862). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR.
Literatura
Boháč, Z.: Postup osídlení a demografický vývoj českých zemí do 15. století. Historická demografie 12, 1987, s. 59–87;
Maur, E. a kol.: Dějiny obyvatelstva českých zemí. 2. vyd. Praha 1998;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Národnostní situace v Čechách na počátku 18. století podle Antonína Frozína
Antonín Frozín, katolický duchovní a barokní vlastenec, pojal předmluvu ke spisu Obroviště mariánského Atlanta (1704, překlad části díla W. Gumpenberga Atlas Marianus) jako obranu českého jazyka a národnosti. Na základě vlastních poznatků získaných údajně zevrubným osobním procestováním Českého království oponuje soudobým představám, že čeština je v zemi již jen menšinovým jazykem. Frozínovo nazírání na národnostní situaci v Čechách zřejmě v hrubých rysech zachycuje realitu, především je ale cennou výpovědí o osobní zkušenosti barokního vlastence i o jeho vlastních představách.
![](visual/4Ac-1.jpg)
Česká a německá zpovědnice z kostela Nanebevzetí Panny Marie v augustiniánském klášteře v Dolním Ročově. Foto Jiří Mikulec, digitální úprava Kateřina Bobková-Valentová.
Literatura
Kumpera, J.: Antonín Frozín Plzeňský a jeho obrana českého národa a jazyka, in: Minulostí Západočeského kraje 28, 1992, s. 235-267;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Židovské obce v českých zemích v 16.–19. století (1848)
Židé v českých zemích v raném novověku stále zůstávali uzavřenou skupinou na okraji společnosti existující v městském prostředí v uzavřených ghettech. Ve druhé polovině 16. a první polovině 17. století došlo díky panovnické přízni k významnému rozkvětu židovských komunit. Poté však opět sílila opatření směřující k omezování židovského obyvatelstva (např. zákon o familiantech, 1726). Za vlády Josefa II. se Židům naskytly dosud nevídané možnosti (všechny formy obchodu a výroby, přístup do cechů, studium na vyšších školách a univerzitách), které otevřely židovské minoritě cestu zrovnoprávnění.
![](visual/4Ad-1.jpg)
Zadní synagoga v Třebíči. Wikimedia Commons, Frettie, dostupné zde [ověřeno 15.1.2021].
![](visual/4Ad-2.jpg)
Na starém židovském hřbitově (Praha), in: Ottovy Čechy III (Praha), 2. část (1887).
![](visual/4Ad-3.jpg)
Židovská ulice v Novém Bydžově, in: Ottovy Čechy XIV (1908).
Literatura
Orián, E.: Židovské Město pražské na vedutách, fotografiích a pohlednicích. Praha 1990;
Fišer, R. a kol.: Historický atlas měst ČR – sv. 9 Třebíč. 1. vyd. Praha 2001;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Paulus, F. ‒ Steinová, Š. ‒ Ebelová, I. ‒ Drucker, J.: Krajina a urbanismus na rukopisných plánech z 18. století: translokační plány židovských obydlí v zemích Koruny české v letech 1727-1728 = Landscape and urbanism in manuscript plans from the 18th century : translocation plans of Jewish settlements in the Lands of the Bohemian Crown from the period of 1727-1728. Praha 2020. Webová aplikace dostupná z: https://plany.nacr.cz .
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Národnostní složení českých zemí v 2. polovině 19. století
Pro české země bylo dlouhá staletí charakteristické soužití většinového českého a menšinového německého obyvatelstva. Od konce 18. století se výrazněji prosazovala němčina, rozvoj českého národního hnutí však národnostní důsledky tohoto jevu zabrzdil. Od počátku šedesátých let 19. století naopak s rostoucí industrializací a urbanizací českých zemí začalo i české jazykové prostředí nabízet dostatečné možnosti k společenskému vzestupu. Čechy byly v zásadě rozděleny na etnicky německé pohraniční oblasti a české vnitrozemí. Výjimku tvořil jihlavský a svitavský německý jazykový ostrov a v souvislosti s těžebním průmyslem nově vzniklé české enklávy v západní části severočeského hnědouhelného revíru (Mostecko). V Praze i Českých Budějovicích docházelo k postupnému zmenšování německé menšiny. Na Moravě zůstávaly silné německé menšiny ve větších městech. Český element posiloval hlavně v jazykově smíšených oblastech, zatímco německé okresy si svůj národnostní charakter udržely. Ve Slezsku německé obyvatelstvo svým počtem mírně převyšovalo polskou a českou menšinu.
![](visual/4Ae-1.jpg)
Národnostní složení obyvatelstva českých zemí na nejstarší národnostní mapě rakouské monarchie Antona Grosse-Hoffingera (1834), výřez. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR
![](visual/4Ae-2.jpg)
První přesnější zachycení národnostního složení obyvatelstva českých zemí se objevuje na mapě Pavla Josefa Šafaříka, Slovanský zeměvid (1842), výřez. Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR.
![](visual/4Ae-3.jpg)
Mapa hustoty osídlení Čech z Hickmannova díla Industrial-Atlas von Böhmen (1862). Mapová sbírka, Historický ústav AV ČR.
Literatura
Kárníková, L.: Vývoj obyvatelstva v českých zemích 1754–1914. Praha 1965;
Maur, E. a kol.: Dějiny obyvatelstva českých zemí. 2. vyd. Praha 1998;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Holubec, S. – Močičková, J.: Zobrazování česko-německé národnostní hranice na mapách v období cca 1820–1940, Historická geografie 46/2, 2020, s. 263–320;
Národnostní diverzita na mapách českých zemí - kartografický obraz a realita: http://www.hiu.cas.cz/cs/mapova-sbirka/narodnostni-mapy-ceskych-zemi.ep/.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
![](legenda/4Ac_legenda.png)