Vojenské zajatecké tábory a další místa zajetí Čechů a Slováků v Rusku v letech 1914–1920
První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.
![](visual/7Fa-1.jpg)
Zatímco ruské vojsko podléhalo postupujícímu rozkladu, v československých jednotkách dobrovolného vojska bývalí zajatci na Ukrajině pilně cvičili. Vojáci při výcviku útoku přes překážky v Polonnoje v září 1917. Vojenský historický archiv Praha.
![](visual/7Fa-2.jpg)
Třetí prapor 11. pluku československého revolučního dobrovolného vojska (legie) byl pověřen strážní službou v Samaře. Na snímku jeho 9. rota nastupuje službu na samarském nádraží na podzim 1918. Vojenský historický archiv Praha.
![](visual/7Fa-3.jpg)
Návrat části čs. dobrovolného revolučního vojska z Ruska přes tábor v kanadském Valcartier do vlasti v létě 1920. K jejich demobilizaci došlo též v Plzni, kde vojáky očekával ministr národní obrany Ivan Markovič (uprostřed v civilu), jemuž (za přítomnosti gen. Jana Syrového, velitele československého vojska na Sibiři /první zleva/) podal hlášení plk. Josef Váňa, velitel 7. československého střeleckého pluku – Tatranský. Národní archiv Praha.
Literatura
Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Vojenské zajatecké tábory a další místa zajetí Čechů a Slováků v Rusku v letech 1914–1920
První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.
![](visual/7Fa-1.jpg)
Zatímco ruské vojsko podléhalo postupujícímu rozkladu, v československých jednotkách dobrovolného vojska bývalí zajatci na Ukrajině pilně cvičili. Vojáci při výcviku útoku přes překážky v Polonnoje v září 1917. Vojenský historický archiv Praha.
![](visual/7Fa-2.jpg)
Třetí prapor 11. pluku československého revolučního dobrovolného vojska (legie) byl pověřen strážní službou v Samaře. Na snímku jeho 9. rota nastupuje službu na samarském nádraží na podzim 1918. Vojenský historický archiv Praha.
![](visual/7Fa-3.jpg)
Návrat části čs. dobrovolného revolučního vojska z Ruska přes tábor v kanadském Valcartier do vlasti v létě 1920. K jejich demobilizaci došlo též v Plzni, kde vojáky očekával ministr národní obrany Ivan Markovič (uprostřed v civilu), jemuž (za přítomnosti gen. Jana Syrového, velitele československého vojska na Sibiři /první zleva/) podal hlášení plk. Josef Váňa, velitel 7. československého střeleckého pluku – Tatranský. Národní archiv Praha.
Literatura
Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Čeští a slovenští váleční zajatci v Rusku dle sčítání v roce 1916
První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.
![](visual/7Fa-1.jpg)
Zatímco ruské vojsko podléhalo postupujícímu rozkladu, v československých jednotkách dobrovolného vojska bývalí zajatci na Ukrajině pilně cvičili. Vojáci při výcviku útoku přes překážky v Polonnoje v září 1917. Vojenský historický archiv Praha.
![](visual/7Fa-2.jpg)
Třetí prapor 11. pluku československého revolučního dobrovolného vojska (legie) byl pověřen strážní službou v Samaře. Na snímku jeho 9. rota nastupuje službu na samarském nádraží na podzim 1918. Vojenský historický archiv Praha.
![](visual/7Fa-3.jpg)
Návrat části čs. dobrovolného revolučního vojska z Ruska přes tábor v kanadském Valcartier do vlasti v létě 1920. K jejich demobilizaci došlo též v Plzni, kde vojáky očekával ministr národní obrany Ivan Markovič (uprostřed v civilu), jemuž (za přítomnosti gen. Jana Syrového, velitele československého vojska na Sibiři /první zleva/) podal hlášení plk. Josef Váňa, velitel 7. československého střeleckého pluku – Tatranský. Národní archiv Praha.
Literatura
Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Tábory s důrazem na Čechy a Slováky v Evropě (přehled)
První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.
Literatura
Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Tábory s důrazem na Čechy a Slováky v Srbsku a Rumunsku
První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.
Literatura
Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Tábory s důrazem na Čechy a Slováky ve Francii
První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.
![](visual/7Ff-1.jpg)
Dobrovolníci Roty Nazdar (francouzsky 1ère compagnie, bataillon C du 2e Régiment de Marche du 1er Étranger, v překladu 1. rota praporu C 2. pochodového pluku 1. pluku Cizinecké legie), první československé vojenské jednotky ve Francii, ve které působili převážně čeští dobrovolníci, po vítězně bitvě u Arrasu, jež se odehrála v květnu 1915. Vojenský historický archiv Praha.
![](visual/7Ff-2.jpg)
Bývalí vojáci c. a k. rakousko-uherské armády, následně zajatci a později příslušníci 2. praporu 21. pluku československého revolučního dobrovolného vojska (legie) ve francouzském Darney při odchodu na frontu. Vojenský historický archiv Praha.
![](visual/7Ff-3.jpg)
Skupina kulometné roty 23. střeleckého pluku československého revolučního dobrovolného vojska (legie) na cvičišti ve francouzském Cognacu na podzim 1918. Vojenský historický archiv Praha.
Literatura
Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Tábory s důrazem na Čechy a Slováky v Itálii
První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.
![](visual/7Fg-1.jpg)
Čestná jednotka I. roty 34. střeleckého pluku československého revolučního dobrovolného vojska v Itálii (legie) při převzetí praporu 28. května 1918. Vojenský historický archiv Praha.
![](visual/7Fg-2.jpg)
Přísaha příslušníků 39. střeleckého pluku „Výzvědného“ československého revolučního dobrovolného vojska v Itálii v Stelvijském sedle (2800 m) Jižního Tyrolska. Delegát Československé národní rady kpt. Jan Šeba (pozdější významný čs. diplomat) předříkává formulaci přísahy příslušníků 1. roty. Vojenský historický archiv Praha.
![](visual/7Fg-3.jpg)
Ne všichni se do své vlasti navrátili živí. Čtyřicet dva vojáků čs. dobrovolného revolučního vojska v Itálii, kteří bojovali za ustanovení nezávislé Československé republiky, byli v září 1918 c. a k. armádou v bojích o horu Dos Alto zajati a následně popraveni. Dne 24. dubna 1921, po převezení jejich ostatků z Itálie, byli pochováni na pražských Olšanských hřbitovech. Vojenský historický archiv Praha.
Literatura
Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
Vojenské zajatecké tábory na českém a slovenském (československém) území
První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.
Literatura
Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0
![](legenda/7Fb_legenda.png)