Není optimalizováno pro mobilní zařízení.
Využijte, prosím, zařízení s šířkou displeje větší než 1200 px. Nabízí-li mobilní prohlížeč možnost zobrazení pro počítač, doporučujeme ho využít.
Válečné konflikty a jejich důsledky – Zajatecké tábory 1.SV

Vojenské zajatecké tábory a další místa zajetí Čechů a Slováků v Rusku v letech 1914–1920

První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.

Zatímco ruské vojsko podléhalo postupujícímu rozkladu, v československých jednotkách dobrovolného vojska bývalí zajatci na Ukrajině pilně cvičili. Vojáci při výcviku útoku přes překážky v Polonnoje v září 1917. Vojenský historický archiv Praha.

Třetí prapor 11. pluku československého revolučního dobrovolného vojska (legie) byl pověřen strážní službou v Samaře. Na snímku jeho 9. rota nastupuje službu na samarském nádraží na podzim 1918. Vojenský historický archiv Praha.

Návrat části čs. dobrovolného revolučního vojska z Ruska přes tábor v kanadském Valcartier do vlasti v létě 1920. K jejich demobilizaci došlo též v Plzni, kde vojáky očekával ministr národní obrany Ivan Markovič (uprostřed v civilu), jemuž (za přítomnosti gen. Jana Syrového, velitele československého vojska na Sibiři /první zleva/) podal hlášení plk. Josef Váňa, velitel 7. československého střeleckého pluku – Tatranský. Národní archiv Praha.

Literatura

Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.

Vojenské zajatecké tábory a další místa zajetí Čechů a Slováků v Rusku v letech 1914–1920

První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.

Zatímco ruské vojsko podléhalo postupujícímu rozkladu, v československých jednotkách dobrovolného vojska bývalí zajatci na Ukrajině pilně cvičili. Vojáci při výcviku útoku přes překážky v Polonnoje v září 1917. Vojenský historický archiv Praha.

Třetí prapor 11. pluku československého revolučního dobrovolného vojska (legie) byl pověřen strážní službou v Samaře. Na snímku jeho 9. rota nastupuje službu na samarském nádraží na podzim 1918. Vojenský historický archiv Praha.

Návrat části čs. dobrovolného revolučního vojska z Ruska přes tábor v kanadském Valcartier do vlasti v létě 1920. K jejich demobilizaci došlo též v Plzni, kde vojáky očekával ministr národní obrany Ivan Markovič (uprostřed v civilu), jemuž (za přítomnosti gen. Jana Syrového, velitele československého vojska na Sibiři /první zleva/) podal hlášení plk. Josef Váňa, velitel 7. československého střeleckého pluku – Tatranský. Národní archiv Praha.

Literatura

Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.

Čeští a slovenští váleční zajatci v Rusku dle sčítání v roce 1916

První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.

Zatímco ruské vojsko podléhalo postupujícímu rozkladu, v československých jednotkách dobrovolného vojska bývalí zajatci na Ukrajině pilně cvičili. Vojáci při výcviku útoku přes překážky v Polonnoje v září 1917. Vojenský historický archiv Praha.

Třetí prapor 11. pluku československého revolučního dobrovolného vojska (legie) byl pověřen strážní službou v Samaře. Na snímku jeho 9. rota nastupuje službu na samarském nádraží na podzim 1918. Vojenský historický archiv Praha.

Návrat části čs. dobrovolného revolučního vojska z Ruska přes tábor v kanadském Valcartier do vlasti v létě 1920. K jejich demobilizaci došlo též v Plzni, kde vojáky očekával ministr národní obrany Ivan Markovič (uprostřed v civilu), jemuž (za přítomnosti gen. Jana Syrového, velitele československého vojska na Sibiři /první zleva/) podal hlášení plk. Josef Váňa, velitel 7. československého střeleckého pluku – Tatranský. Národní archiv Praha.

Literatura

Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.

Tábory s důrazem na Čechy a Slováky v Evropě (přehled)

První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.

Literatura

Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.

Tábory s důrazem na Čechy a Slováky v Srbsku a Rumunsku

První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.

Literatura

Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.

Tábory s důrazem na Čechy a Slováky ve Francii

První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.

Dobrovolníci Roty Nazdar (francouzsky 1ère compagnie, bataillon C du 2e Régiment de Marche du 1er Étranger, v překladu 1. rota praporu C 2. pochodového pluku 1. pluku Cizinecké legie), první československé vojenské jednotky ve Francii, ve které působili převážně čeští dobrovolníci, po vítězně bitvě u Arrasu, jež se odehrála v květnu 1915. Vojenský historický archiv Praha.

Bývalí vojáci c. a k. rakousko-uherské armády, následně zajatci a později příslušníci 2. praporu 21. pluku československého revolučního dobrovolného vojska (legie) ve francouzském Darney při odchodu na frontu. Vojenský historický archiv Praha.

Skupina kulometné roty 23. střeleckého pluku československého revolučního dobrovolného vojska (legie) na cvičišti ve francouzském Cognacu na podzim 1918. Vojenský historický archiv Praha.

Literatura

Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.

Tábory s důrazem na Čechy a Slováky v Itálii

První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.

Čestná jednotka I. roty 34. střeleckého pluku československého revolučního dobrovolného vojska v Itálii (legie) při převzetí praporu 28. května 1918. Vojenský historický archiv Praha.

Přísaha příslušníků 39. střeleckého pluku „Výzvědného“ československého revolučního dobrovolného vojska v Itálii v Stelvijském sedle (2800 m) Jižního Tyrolska. Delegát Československé národní rady kpt. Jan Šeba (pozdější významný čs. diplomat) předříkává formulaci přísahy příslušníků 1. roty. Vojenský historický archiv Praha.

Ne všichni se do své vlasti navrátili živí. Čtyřicet dva vojáků čs. dobrovolného revolučního vojska v Itálii, kteří bojovali za ustanovení nezávislé Československé republiky, byli v září 1918 c. a k. armádou v bojích o horu Dos Alto zajati a následně popraveni. Dne 24. dubna 1921, po převezení jejich ostatků z Itálie, byli pochováni na pražských Olšanských hřbitovech. Vojenský historický archiv Praha.

Literatura

Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.

Vojenské zajatecké tábory na českém a slovenském (československém) území

První celosvětový válečný konflikt, zahájený 28. července 1914 vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku, spustil reakci přistupujících aktérů, jejímž výsledkem byly po prvních bojích statisíce zajatců. Vojáci c. a k. rakousko-uherské armády – Češi a Slováci – plnili válečné zajatecké tábory (VZT) hlavně v Rusku, Srbsku, Francii a Itálii. Zásluhou krajanů a politických aktivit T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, tvořili čeští a slovenští zajatci čs. dobrovolnické zahraniční vojsko, jež zasáhlo do války. Několik typů VZT (Kriegsgefangenenlager) bylo založeno pro nepřátelské dohodové vojáky rovněž na českém a slovenském území.

Literatura

Prokš, P.: Habsburkové a Velká válka (1914–1918). Praha 2011;
Semotanová, E. ‒ Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014, 2. akt. vydání 2016;
Kárník, Z.: České země v éře první republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 - 1929) . Praha 2017.;
Bergman, P.: Lager Broumov/Braunau 1915–1918. Broumov 2018;
Zabloudilová, J.: V ruském zajetí. Organizace zajatých Čechů a Slováků v Rusku (1914–1918). Praha 2018;
Semotanová, E. Zudová-Lešková, Z. ‒ Močičková, J. Cajthaml, J. ‒ Seemann, P. ‒ Bláha J. D. a kol.: Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století. Praha 2019.

X
L